Kandidáti
Program
Jsme libertariáni. Chceme, aby daně byly co nejnižší, aby stát do našich životů zasahoval co nejméně a aby lidé o svých penězích, životech a majetku rozhodovali sami. Nechceme, aby to za ně dělali politici a úředníci. Komunální volby jsou z tohoto pohledu pro nás velká výzva. Tady se totiž nejedná o to, kolik moci státu ponecháme. Nerozhoduje se zde ani o tom, zda bude míra přerozdělování majetku nižší, či vyšší. Komunální politik funguje tak, že má k dispozici přidělenou určitou sumu peněz a obecní majetek, který musí spravovat, jak nejlépe dovede.
Z toho je patrné, že systém komunální politiky nám libertariánům nehraje do karet. To však neznamená, že bychom se vzdali a nenacházeli zde témata, ve kterých lze efektivně hájit svobodu jednotlivce, ať už tu osobní či ekonomickou. A když na takové otázky přijde řeč, chceme být u toho a říct: „Ano, my chceme svobodu.“
Co ovšem dělat ve zbývajícím čase? Kdy se budou řešit témata jako: „Chceme raději stavět tramvajovou trať do Bohnic, nebo do Zdib?“, „Má Smetanovo nábřeží sloužit primárně autům, nebo MHD a chodcům?“ či „Investujeme peníze do výstavby Vltavské filharmonie, nebo raději postavíme dvě nové školy a nemocnici?“ Všechny tyto otázky představují ukázkové centrální plánování a správu „obecní pastviny“. Čistě z teoretických libertariánských principů na ně totiž nelze odpovědět.
Jednou z možností by bylo stát v koutě a odmítat se podobných debat z principu účastnit. To by sice možná pomohlo k šíření libertariánských myšlenek, nicméně samotné správě města by to neprospělo. Když se bude řešit oprava pražských mostů, můžeme odmítat jejich financování s argumentem, že mají být spravovány volnotržně. Výsledkem však bude jen to, že možná mírně zvýšíme povědomí o našich hodnotách, ale mosty mezitím spadnou. V komunální politice dokonce ani nemůžeme nechat většinu peněz lidem. Praha získává hlavní část svých příjmů z vyšších celků (od státu či Evropské unie) a sama na vlastních daních a poplatcích vybere necelých 5 % rozpočtu, přičemž z toho jde navíc kus přímo městským částem, a ne městu samotnému. Proto jsme rozhodnutí, že se i k těmto otázkám budeme vyjadřovat a formulovat k nim své postoje.
Primárně se chceme soustředit na těch několik oblastí komunální politiky, kde skutečně můžeme lidem přinést větší svobodu a přenést rozhodování o financích z centrálního orgánu přímo na jednotlivce. Nicméně správu „obecní pastviny“ nezavrhujeme a jsme připraveni se věnovat i jí. V našem programu tak řešíme jak body, prostřednictvím kterých lze dosáhnout větší svobody jednotlivce (jako je třeba redukce památkářských regulací), tak i otázky, jež jsou čistým centrálním plánováním – jako je například stavba mostu na severu Prahy.